Hájili jsme hrad

05. 04. 2011 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 7Ur

čili o tom, kterak jsme využili prvních krásných dní a vyrazili podívat se do belgické varianty divoké přírody, do Arden.

 Už nějakou dobu tu dávalo počasí na srozuměnou, že přišlo jaro. Když pak Jana zaslechla v rádiu (a Elles jí to přeložila), že v sobotu 2. 4. bude 20 °C a krásně, neváhali jsme a naplánovali si výlet do přírody. Vzhledem k tomu, že celá Belgie je v podstatě placka, a to plně zemědělsky využívaná, zastupuje tu přírodu pouze jihovýchodní cíp Valonska známý jako Ardenské pohoří. Tedy pohoří... Nejvyšší hora Signal de Botrange měří 692 m. n. m. Na druhou stranu se jedná o skalnaté území převážně pokryté lesy, kterým protéká řeka Meuse (česky prý Máza). Díky své poloze Ardeny v historii často střídaly majitele a díky své obtížné průchodnosti také činily starosti mnoha vojevůdcům. Své o tom zjistil i nacistický generál Guderian, který tudy vedl (pravda nečekaný a proto úspěšný) útok na Belgii a Francii v roce 1940. Dnes se do Arden jezdí hlavně do lesa, na vodu a během těch několika sněhem obdařených dní i lyžovat.

Za výchozí bod jsme si vybrali město Dinant, proslavené jako dějiště mnoha bitev. Náš výlet nezačal pravda moc šťastně, když nám hned ráno o minutu ujel vlak. Jak se později ukázalo, kvůli nečekaným opravám jezdily ten den vlaky do Bruselu oklikou, takže náš původně plánovaný přestup bychom stejně nestihli. Naštěstí jsme jej stihli následujícím vlakem. Nicméně tato příhoda trochu předznamenala celé naše cestování.

V Bruselu jsme tak tak přestoupili na courák, který nás přes Namur a pár dalších městeček zavezl až do konečné zastávky Dinant. Toto rodiště Adolpha Saxe (překvapivě vynálezce saxofonu) je sevřené mezi dvěma skálami mezi nimiž protéká řeka Máza. Na skále nad ním se nachází mohutná pevnost. Když jsme zjistili, že nahoru se lze dostat buď po dlouhém příkrém schodišti nebo lanovkou (to odradilo Janu) a ještě za to musíme zaplatit 6 € / os. (to odradilo mě), navštívili jsme akorát místní katedrálu s podivně disproporční věží a vyrazili k našemu hlavnímu cíli, zámečku Walzin. Šli jsme po příjemném asfaltovém chodníčku podél řeky, cestou odháněli nepříliš divoké husy divoké a radovali se ze sluníčka. Dojem trochu kazila silnice hned vedle. Minuli jsme skálu Rocher Bayard, podivně rozštěpený útes, který prý vznikl, když tu přes řeku skákal obří magický kůň Bayard, jenž nesl na zádech čtyři syny Aymondovy při útěku před Karlem Velikým (takže Šemík měl asi potomstvo na Franckém dvoře). Dnes tam sotva projedou auta:-)

Od Mázy jsme se po chvíli oddělili, přešli jsme kopec a sestoupili za ní do údolí jejího přítoku, řeky Lesse. Podél ní jsme došli (kolem krásných starých kamenných budov a ošklivého nového zděného hotelu) až pod skálu, na níž stojí samotný zámek Walzin. Na zámek samotný je hezký výhled spíše z druhého břehu řeky. Protože tu však není žádný most, je třeba řeku přebrodit. Zvláště v létě to nebude takový problém, ovšem je třeba dávat pozor na projíždějící kanoe, kterých je tu nemálo a zdá se, že místní, neznalí ovládání těchto plavidel, jsou dost vyjukáni už jen sjetím jezu pod hradem, o vyhýbání se lidem nemluv...

.... Nám se nechtělo příliš svlékat, tak jsme jen sundali boty, vyhrnuli nohavice a došli na mělčinu v půli toku. Ještě, že tak, voda totiž byla pekelně studená (trochu protimluv, já vím...).

Po malé svačince jsme se chtěli jít podívat na zámek jako takový, ale ten je nyní bohužel v soukromém vlastnictví (na cedule "Privat" tu ostatně narazíte na každém kroku), takže jsme viděli jen hezky červeně natřená vrata. Pak jsme vyrazili zpět, tentokrát jsme se však drželi toku Lessy a pokračovali po levém břehu po stezce vedoucí kousek pod kolejištěm. Údolí kolem řeky Lesse je moc hezké, zalesněné a plné skal, plných horolezců. Silně nám to připomínalo údolí Sázavy, pro nás středoevropany to zase takový odvaz tedy nebyl, ale chápu, že pro Belgičany, zvyklé na plochá pole, je to příjemné rozptýlení. Tudy jsme došli až do Anseremme, kde nám opět ujel vlak, protože překvapivě přijel na levé nástupiště (jako v Anglii) a moc se tam nezdržoval. Dali jsme si tedy dole v hospůdce colu, nechali odpočinout nohy a vyrazili zpět do Dinantu. Rozhodli jsme se přejít Mázu po soustavě pohyblivých jezů (nebojte, vede nad nimi lávka a evidentně je to míněno jako pěší/cyklistický přechod přes řeku), minuli celkem hezký park na jednom z ostrovů (škoda, že jsme si nešli odpočinout rovnou tam) a po chodníku na levé straně se vrátili do Dinantu. Tady nám vlak už naštěstí neujel, ale naopak nás v pořádku zavezl do Bruselu, kde jsme stihli přípoj zpět do Gentu.

Naprosto odrovnáni jsme pak celý večer jen hekali. Ale bylo to krásné:-) Fotografie najdete tradičně v galerii.

Z Gentu zdraví

Matěj & Jana


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38