Na Flanderských polích...

29. 11. 2010 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 7Ur

In Flanders fields the poppies grow
Between the crosses, row on row,
That mark our place; and in the sky
The larks, still bravely singing, fly
Scarce heard amid the guns below.

We are the Dead. Short days ago
We lived, felt dawn, saw sunset glow,
   Loved and were loved, and now we lie,
         In Flanders fields.

Take up our quarrel with the foe:
To you from failing hands we throw
The torch; be yours to hold it high.
If ye break faith with us who die
We shall not sleep, though poppies grow
         In Flanders fields.

                                   -- John McCrae

Této básně se nedá v místech fronty z první světové války zbavit, stejně jako faktu, že kdekoli kopnete do země, naleznete střepiny, kulky, bomby či kosti. Stála prý také za kultem kladení vlčích máků - údajně první květiny, která na místě fronty vykvete. Rudá barva symbolizuje srdce padlých vojáků. Věnce z květů (v tuto roční dobu umělých) jsou kladeny u všech možných pomníků a hřbitovů, především pak u Meninské brány.

Meninskou bránu postavili Britové roku 1928 jako pomník všem těm, kteří ve válce zmizeli a už nikdy nebyli nalezeni, nemají tedy ani označený hrob. Každý večer v osm s výjimkou druhé světové války byl a je zde prováděn tzv. Last Post - muzikanti zatroubí fanfáru (tzv. last post - večerka) a představený místní odbočky britské organizace starající se o hřbitovy Commonwealthu zarecituje báseň od Rudyarda Kiplinga zakončenou slovy "We will remember", která lidém opakují. Pak může, kdo chce, položit věnec.

Zajímavostí je, že Margaret Thatcherová zavedla povinnost školních dětí alespoň jednou tento pomník navštívit. Dnes se sem tyto děti, teď už dospělé, dobrovolně vrací. Slavnost se tak může konat skutečně denně a pro každého Angličana je srdeční záležitostí.

Fotografie z výletu uskutečněného s ESN najdete v galerii.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.