Bruselský sen

31. 10. 2010 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 7Ur

čili co jsme viděli ve městě, jež je proslulé močením a modelem krystalické mříže železa.

Hned na úvod lze říci, že pokud byste měli nějaké belgické město vynechat, je Brusel žhavým kandidátem. Sami Belgičané na Brusel nijak hrdí nejsou, ba naopak, považují ho za nejšpinavější a nejošklivější a nejnebezpečnější město v Belgii. Geert nás několikrát varoval před násilnými přepadeními, ke kterým v milionovém městě (překvapivě) prý dochází skoro denně.

Do Bruselu jsme se vypravili spolu s Erasmus Student Network - organizací belgických studentů, kteří se rozhodli pořádat různé akce pro tu spoustu cizích studentů, kteří sem každoročně přijedou. Tedy, organizace byla vlastně minimální, ale dobrá - sami jsme se dopravili vlakem na bruselské centrální nádraží, kde nás čekali lidé z ESN Brusel, kteří si nás rozdělili do tří skupin a vzali nás na prohlídku města. Co jsme viděli, si můžete prohlédnout ve fotogalerii - v zásadě platí, že pokud někde stojí hezká secesní nebo klasicistní budova, bude hned vedle stát panelový nebo skleněný věžák. Bruselané jsou na tuto svou schopnost dokonce hrdí!

Na ulicích potkáte všehochuť lidí barev a tvarů. Brusel poněkud trpí kvůli své historické roli - významným se stal vlastně až se vznikem Bruselského království roku 1830 (většina "vládních" budov je tak v celkem nudném klasicistním stylu, navíc jsou dost špinavé). Belgie se hned pokusila podílet se na světovém trendu zlepšování vlastního ega dobýváním kolonií - protože však přišla trochu s křížkem po funuse a protože přece jen neměla dostatečnou vojenskou sílu aby se mohla měřit s Francií či Británií, zbyl jim akorát kus Afriky, o který nikdo nestál - dnes tam probíhá permanentní občanská válka všech proti všem a souhrnně se nazývá Kongo. Tato stránka belgické historie je dodnes poněkud ožehavým tématem. Po vzniku Evropského hospodářského společenství a následně i Unie se do Bruselu začaly opět hrnout stovky diplomatů a obchodníků z celého světa a výsledkem je město, jehož třetina obyvatel nepochází z Belgického království, nepočítaje diplomaty EU. Místní proto naprosto plynule přecházejí z holandštiny do angličtiny přes francouzštinu (Brusel je jediným oficiálně dvoujazyčným územím v Belgii), cestou zabrousí do svého rodného jazyka, zkrátka, to poslední, co vám hrozí je, že se nedomluvíte. Město je jinak roztříštěné, špinavé a nehezké.

Mezi těch několik fotogenických historických památek patří katedrále sv. Michala a sv. Gunudy, takto patronů města, dále pak gotická radnice, králův dům a cechovní domy, to vše koncentrováno kolem Grote Marktu, celkem malého náměstí v centru Bruselu. Cechy se při nevyhlášené válce o vliv nad městem snažily dokázat, kdo je na tom lépe, a tak hýří fasády domů na Grote Marktu různými plastikami, vlysy a reliéfy, sochy nad střechami pak zobrazují domovní znamení (která ne úplně souvisí se zaměřením cechu - že mají řezníci ve znaku labuť lze tolerovat, ale proč by měli lukostřelci mít na domě mořského vlka???...

.... Samotná radnice má 97 m vysokou věž, jež se stala cílem francouzského ostřelování v roce 1895, které zdemolovalo celé okolí, ale radnice zůstala ušetřena (aneb francouzská armáda může zvítězit jen jednou za třista let a pokud jí nevelí Francouz:-)). Na dvoře radnice pak je bod, který označuje geografický střed Bruselu - jestli se tímto faktem řídí i současná výstavba se nám nepodařilo zjistit.

Z náměstí nás zavedli ještě ke kostelu sv. Cathérine, pro nějž stavitelé nevybrali zrovna vhodný materiál a tak kostel vlivem vlhkosti zčernal. Nevábnost celého okolí podtrhuje fakt, že město kostel naprosto odepsalo zřízením veřejných záchodků před vstupem - je to pravděpodobně jediné místo v Evropě, kde můžete močit proti kostelu. Bruselané si ve vylučování zřejmě skutečně libují - jak jinak by se symbolem města mohla stát ani ne půlmetrová socha močícího chlapečka, známá pod názvem Manneken Pis? Na živo je soška skutečně zklamáním - malinká soška na nároží jednoho domu si musí k zajímavosti dopomáhat pomocí různých oblečků, které město malému nestydovi zařídilo (my ho viděli jako drsného skejťáka). Pověst praví, že chlapec močil před domem čarodějnice, která ho za trest zaklela do bronzové sochy. Poněkud novější (a také o dost pitomější) povídačka tvrdí, že socha tu je na paměť chlapce, který pomočil doutnák bomby vstřelené do města obléhateli, a který tak zachránil své okolí. Soška byla v průběhu let několikrát ukradena (zřejmě oblíbená zábava belgických studentů), jednou dokonce jistým městečkem, které má stejnou sošku a tvrdí, že bruselský Manneken je ubohá kopie. Upřímně řečeno, ani jako o originál není moc o co stát. Zálibu Bruselanů v pochybném tématu pak dokresluje soška močícího děvčátka - Jeanneke Pis - uprostřed malých uliček plných restaurací (malá Žanetka jim pravda přitahuje docela dost turistů, kteří by jinak asi těžko do úzkých uliček zabloudili), a socha močícího psa Zinneke (tu jsme pro jistotu vynechali úplně).

Atmosféru města dokreslil fakt, že jediným volně přístupným místem s širokým rozhledem uvnitř města je střecha parkoviště Parkplatz 58. Výhled tomu odpovídá. Brusel prostě s turisty moc nepočítá.

Vrcholem výletu byla návštěva místní pivnice, čepující každý týden jiná piva z celkové nabídky téměř dvou tisíc belgických piv. Dal jsem si jen jednu sklenici, a tak nejspíše nemohu výrobce piva Delirium Tremens žalovat za klamavou reklamu (a jsem tomu docela rád:-)) - potom totiž následoval vrchol výletu: společná večeře v restauraci Chez Léon, kde jsme za 12,90€ dostali hrnec plný slávek uvařených s řapíkatým celerem, hranolky a sklenici piva Maes. Pro mne to bylo poprvé, kdy jsem ochutnal něco, co za svůj život nepřekročilo okraj svých dvou skořápek. Škeble se vyjídají vidličkou, jsou to vlastně takové jednohubky - když si zvyknete na neobvyklou konzistenci, společnou všem mořským "potvorám", je to ve výsledku dobrota! Belgičané vaří slávky ve všemožných omáčkách či vývarech a společně s Nizozemci a Francouzi je považuji za svou národní specialitu.

Večer jsme zakončili výletem k druhému "divu" Bruselu - Atomiu - obří ocelové konstrukci, představující 165 miliardkrát zvětšenou elementární buňku krystalické mříže železa (pro ty, kteří tomu rozumí, jedná se o bcc strukturu s a=286,65 pm). Konstrukce vznikla jako Belgický příspěvek ke světové výstavě EXPO 58, kde se naposledy na dlouhou dobu proslavila česká designérská škola. Stavba dnes slouží jako rozhledna (nejvyšší koule), restaurace (nižší koule), výstavní prostory (další dvě koule) a dětský koutek (ještě jedna koule). Nedávno prošla rekonstrukcí a vstupné je celkem vysoké, proto jsme Atomium obdivovali pouze zvenku. Nebýt celkem působivého osvětlení, nebylo by se moc o čem zmiňovat.

Od Atomia jsme už metrem (podobným tomu našemu, pražskému) vyrazili zpět na nádraží a odtud domů do Gentu odkud Vás zdraví

Matěj.

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38