Kdo židli má, bydlí.

02. 12. 2010 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 7Ur

A ten kdo bydlí, má starostí půl. Lehké povyprávění o životě v našem domě, jenž by obratný realitní makléř nazval "útulným 3+1 s domáckou atmosférou, originálním půdorysem a terasou do dvora." A začneme tím, jak jsme se sem vlastně dostali, když mou žádost o kolej zamítli pro nedostatek místa.

Při hledání ubytování v Gentu (se kterým jsem nezačal, jistě jen omylem, tradičně na poslední chvíli, ale už v červnu), jsem narazil na překvapivou hradbu nezájmu. Ačkoliv jsem odpovídal na spoustero inzerátů nalezených (a s pomocí jisté americké korporace pracně přeložených z holandštiny do mně srozumitelného jazyka) všude možně na síti, odpovědí se mi jaksi povětšinou nedostávalo. Když už přišly, tak byly záporné - většina nájemců chtěla někoho nejlépe na rok, rozhodně co nejdříve, měli kočku (Jana je na ně bohužel příliš alergická) nebo prostě nechtěli dva lidi do jednoho pokoje. A nebo chtěli absurdně vysokou částku (600 €/měs. je průměrná cena dvoulůžkového pokoje na volném trhu).

Naštěstí organizuje Universita v Gentu tzv. "buddy-program" - pro neznalé, jedná se o to, že přihlášeným cizím studentům přidělí nějakého domácího studenta nebo studentku, který jim může pomoci se zorientovat ve městě, vyřídit doklady či třeba právě najít bydlení. K těmto úkonům jsou místní studenti neskonale uzpůsobenější, především díky tomu, že mluví holandsky. Moje "buddy" se jmenuje Annelies Raveydts a ještě jednou ji děkuji za to, že mi pomohla dostat se do podnájmu k Geertovi Goethalsovi (čti "Hértu Chůthalsovi"), asi čtyřicetiletému kuchaři v invalidním důchodu, který půl roku pravidelně tráví ve Španělsku a půl roku v Gentu. Podle e-mailových zpráv působil jako milý a pořádný člověk, dokonce ještě předtím, než jsem přijel, jsem s ním měl podepsanou smlouvu na ubytování. Kočky nemá rád, proto žádnou nevlastní, že budeme v pokoji dva ho vlastně taky netrápilo, i když předtím jej pronajímal vždycky jen jednomu studentovi (nebo v posledním případě maďarské studentce Kristině).

Veselá věc byla, že protože byl v září Geert ještě ve Španělsku a měl se vracet až po mém příjezdu, měl jsem já klíče od domu a on ne. Vše se ale vyřešilo, a v pátek 25. 9. jsme se osobně setkali. Geert je velmi upovídaný člověk, což nejvíce souvisí s tím, že jakožto invalida špatně chodí a tudíž se ani moc nepohybuje venku. Původně měl v úmyslu se asi před čtrnácti dny vrátit zpět do Španělska. Plány mu ovšem překazil pád na schodech v našem domě, při kterém si naštípl holenní kost (nedávno mi ukazoval RTG snímek) a dostal na nohu na šest až osm týdnů ortézu. Bohužel se mezitím již dohodl se Sicilankou Ritou, že jí pronajme svůj pokoj. Rita dorazila asi před čtrnácti dny, s přípravou domu a jejího pokoje jsme museli Geertovi pomoct my, protože on sám se nemohl dostat ani na záchod do patra. Naštěstí mu po druhé návštěvě nemocnice poslali kolečkové křeslo, což mu značně zvýšilo pohyblivost alespoň po přízemí našeho dom...

.... Dnes už chodí jen s jednou berlí a těší se, až v polovině ledna zase odletí na jih.

Tak se postupně dostáváme k popisu našeho sídla. Skutečně se jedná o 3+1, uspořádané ovšem nikoli tak, jak je známe z našich paneláků a činžáků, ale vertikálně. Celý byt zabírá jeden malý úzký domek, jakých jsou místní ulice plné již přes sto let. Celkem jsem tu napočítal čtyři podlaží - přízemí s vstupní chodbou, obývacím pokojem/jídelnou a kuchyní, mezipatro se záchodem a teráskou na střeše kuchyně, první patro osazené Geertovým (nyní Ritiným) pokojem a koupelnou a konečně jedno velké podkroví, kde bydlíme s Janou. Celé je to pospojováno trojicí velmi prudkých schodišť (ale stále ještě se po nich dá jít bez držení, nejedná se tedy o žebříky). Odstěhovat nahoru Janin overlock nebyla zrovna jednoduchá práce. Celkově si o domě nelze dělat žádné iluze, i když je tu plynové topení a teplá voda z bojleru, při nedávných mrazech nám zamrzl přívod vody k záchodu. Prakticky všechny dveře profukují, co to jde; kuchyně není zrovna něco, čím by se chlubili v Ikey, i kdyby se jim podařilo ji pořádně vysušit a umýt, a záchod připomíná co do rozměrů kadibudku. Na druhou stranu je dobrodružné procházet domem a hledat všechny možné skrýše při hledání takových věcí jako je kýbl na podlahu či pila - obyvatelé domu ze snahy o co největší úspornost proměnili každý myslitelný volný prostor na úschovnu pro vše, co zrovna nepotřebujete. Geert navíc plánuje rekonstrukci kuchyně a zavedení větrání, tak se snad věci zlepší.

Mezinárodnost naší domácnosti je téměř ukázková - když nám onehdá Geert s Ritou připravili slavnostní večeři (domácí lasagne a triamisu), hovořilo se kolem stolu třemi jazyky - Rita totiž umí jen italsky a francouzsky. Protože byla v Gentu jen nakrátko, odjela a do prázdného pokoje se přechodně nastěhoval Gonzalo - doktorand a petrochemik ze Španělska. Zůstane s námi jen do Vánoc a po Novém roce se nastěhuje naše snad už poslední spolubydlící, napůl Italka a napůl Číňanka Marzia DellaCorte. prý ráda vaří, tak se už docela těšíme:-)

Z Gentu Vás všechny zdraví

Jana a Matěj

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38