Víte, co dávají na hranolky v Belgii místo kečupu?

31. 10. 2010 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 7Ur

Nejen majonézu, i když ta je stále nejoblíbenější. Nebojte, tento článek nebude jen o jídle, ale i o jiných "malých rozdílech"...

Belgičané milují hranolky, neboli po místním "frieten" či "fritjes". Můžete si je koupit na ulici v malých fastfoodech nazvaných "Frituur", tedy něco jako "hranolkárna", které se nachází prakticky všude. Za celkem malou cenu dostanete plnou misku hranolek a za příplatek nějakou tu omáčku navrch. Poprvé jsem samozřejmě vyzkoušel hranolky s místní majonézou - chudinky se pod tou bílou čepicí skutečně utopily. Nemusíte však konzervativně zůstat jen u majonézy - průměrný Frituur nabízí něco okolo desítky různých omáček s chilli, hořčicí, masem, cibulí, medem, mangem, pepřem, česnekem a dalšími, to vše pod poetickými názvy jako je "Hannibal", "Andalouse" či "Samourai". Zatím jsme jich stihli ochutnat asi pět a rozdíly sice poznat jsou, nejsou však nijak extrémní - nemusíte se tedy bát experimentovat. A samozřejmě v dnešní globální době si můžete nechat hranolky utopit i v obyčejném kečupu. V ulici kousek od nás sídlí frituur vyhlášený po celém Gentu, loni dokonce vyhrál v nějaké anketě titul "Nejlepší frituur v Belgii":-) Je pravda, že majitelé Pieter a Lisa mají každý den dost napilno od otevíračky až do pozdních hodin.

Obliba hranolek v Belgii má dlouhého trvání - Belgičané se totiž považují za jejich "vynálezce". Podle pověsti pochází první záznamy o osmažených podlouhle nakrájených bramborách již z roku 1680 a to z okolí Liege - v 18. století si lidé žijící kolem řeky Maes, která protéká jižní Belgií, lovili malé rybičky a smažili si je v oleji. V polovině století ale přišly tak tuhé zimy, že řeka zamrzla a lidé si neměli co hodit do kotlíku. Nakrájeli tedy brambory na proužky a usmažili je. Anglický termín "french fries" vynašli pravděpodobně američtí vojáci za první světové války, kteří byli zmateni tím, že oficiálním jazykem belgické armády byla v té době francouzština. Mysleli si tedy, že jsou ve Francii, a pojmenovali si tuto pochoutku po jižních sousedech (aneb americké školství nebylo nikdy nic moc).

Usmažit hranolky správně "po Belgicku" není jednoduché - nesmaží se totiž v oleji, ale na sádle (i když od toho dnes asi většina Frituurů vzhledem k velké vytíženosti upouští). Dále je potřeba je po prvních pěti minutách smažení vyjmout a nechat "odpočinout" asi deset minut mimo fritézu. Pak znovu na tři minuty do vroucího tuku (asi 160°C), ven, nechat okapat, vychladnout, osolit a zalít omáčkou. A pochoutka je hotova. Třífázový postup v Belgii dodržují všichni. Však tu taky dostanete hranolky skutečně ke všemu. A přitom tu neplatí, že by všichni Belgičané trpěli nadváhou (jak známo, to, co zabíjí, je angličtina:-)).

Belgická kuchyně je obecně celkem dost podobná té české - místní specialitu "Gentse stoverij" lze směle přirovnat k tmavému guláš...

.... Zvláštní chuť i tmavou barvu mu dodává hlavní přísada - černé pivo. Surovinou, která se české kuchyni zlehka vymyká je čekanka - čekankové puky jsou tu k dostání všude v množství rozhodně větším než malém. Náš domácí Geert nás například včera poctil ohromnou dobrotou - čekankovými puky obalenými v šunce a špenátových listech, to celé zasypané sýrem a zapečené - taková příjemně známá-neznámá lahoda. Až si Jana vyprosí recept, třeba ho sem umístíme:-).

Typickou belgickou specialitou, která se vymyká našemu vnitrozemskému žaludku, jsou vařené slávky. Dají se tu sehnat téměř kdekoli, nejedná se pravda už o levné jídlo, ale zase je to celkem zajímavý zážitek. Belgičané na rozdíl od Francouzů mušle zapíjejí pivem a zakusují k nim místo chleba... no, samozřejmě hranolky s majonézou. My jsme se odhodlali slávky ochutnat teprve nedávno při výletu do Bruselu - o tom se ale dočtete později a v jiné zprávě.

Obdobně jako kuchyně, je i celá Belgie taková "vlastně známá" a přitom "docela jiná" - podivným detailem, na který narážíte zcela denně je například absence našich "klik". Dveře se tu neotevírají klikou, ale otočením šroubu, čímž se uvolní západka a dveře pak otevřete zatlačením nebo zatažením za pevné držadlo. Většina "koleček" je navíc jen jednostranných - pro otočení z druhé strany potřebujete klíč. To je také jediný zámek, který tu většina dveří vlastní - trik s otevřením dveří kreditní kartou ze starších západních filmů tu tedy musí být zcela neznámý. Co jsem napsal výše, platí často i pro venkovní dveře domů.

Jiné je to tu i s vnímáním odpadu - funguje tu systém známý z mnoha českých a moravských vesnic, kdy neplatíte za popelnici, ale kupujete si plastikové pytle, které v určitý den dáte před dveře a popeláři je odvezou. Tedy, teoreticky. Nevím, jestli zrovna probíhá nějaká stávka (Francie není daleko, a tak i tady mají odbory tradičně velké slovo a spustu práce s kreslením transparentů), ale odpadky z minulého pátku nám stále ještě leží před domem. Cestou do školy tedy často na kole kličkujete mezi žlutými a modrými pytli různě pohozenými po ulicích, jak si s nimi pohrála předchozího rána opilá mládež. S odpadem souvisí také podivně polovičatý systém jeho třídění - jinými slovy máte mít krabici na papír, kýbl na skleněné láhve, pytel na plastové láhve, tetrapaky a plechovky (ale jen ty!) a pak pytel na zbytek. I Geert si přitom povšiml, že značku o recyklovatelnosti mají na sobě třeba i kelímky od jogurtů nebo různá balení salámů a sýrů - o ty se tu ale prostě nikdo nestará.

Ježdění na kole je tu oblíbený způsob dopravy - Gent je malý a jako celé Vlámsko naprosto plochý. Cyklistů tu potkáte neuvěřitelné množství. Však se také Gent chlubí největší zónou bez aut v Evropě (i když Londýn směřuje k tomu, že je trumfne). Důležitý rys Belgičanů je jejich ohleduplnost za volantem - auto za Vámi pomalu pojede a počká, až na kole projedete tu křižovatku, najedete na silnici nebo zmizíte na cyklostezce, kterými jsou mnohé širší ulice vybaveny. A ohleduplnost tu nemíří jen na cyklisty - s přejitím silnice jako chodec jsme tu ještě nikdy neměli problém. Nejednou mi zastavil i autobus veřejné dopravy. Tohle bychom se mohli od Genťanů naučit.

A taky ty hranolky.

Z Gentu zdraví

Matěj

...

...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.