I'm a perfect Belgian, because I'm...

24. 09. 2010 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 7Ur

Kdysi jsem od svého otce dostal triko s karikaturami dvanácti členských zemí Unie a nápisem "I'm a perfect European, because I'm..." a následovaly hlášky typu "...cooking like a British" nebo "...driving as a French." Nebo "...available as a Belgian." Většinou se snažím být nezaujatý a vyhýbat se předsudkům. Můj niterný optimismus mi v tom prostě nějak brání. Že se během jednoho dne přesvědčím o pravdivosti hned dvou z nich, bych prostě nečekal.

Začalo to vlastně o dva dny dříve, při registraci na Universiteit Gent (po místním zvyku budu také zkracovat na UGent). Touto registrací pro studenty vše začíná a bohužel nekončí. Rozhodně se však nehnete dál - jak na vedení města, tak v bance, tak na fakultě, všude vyžadují registraci na rektorátě. Na webu sice varovali, že v jednu se pouští vyvolávací systém a že by tam měl být člověk o něco dříve, ale to mi přišlo jen jako oblíbené strašení "nechoďte dělat všechno na poslední chvíli, děti!" Jak jsem se mýlil. Ve tři čtvrtě na jednu stála fronta na vyvolávací zařízení přes půl haly. Když jsem se k automatu konečně dostal, celkem milá slečna mi vysvětlila, že přihlášky pro cizí studenty jsou už uzavřeny, že už není místo. Bylo půl druhé. Dobrá, mám aspoň volné odpoledne. Vyplnil jsem tedy přes internet přilášku k trvalému pobytu a zaslal ji na radnici (než si mě pozvou na pohovor, určitě to na univerzitě vyřídím).

Druhý den jsem nejprve zašel za profesorem Leysem, vedoucím místní katedry aplikované fyziky a především laboratoře, kde bych měl pracovat. Ta sídlí v krásné historické budově. Tu popíši někdy později, až tu bude Jana s fotoaparátem. Klidným volným krokem jsem došel do Universitního Fora (dle místního označení "UFO"), kde se registrace koná, asi v půl dvanácté. Fronta se táhla opět do půli haly. Postavil jsem se od ní, naštěstí pečlivě vybaven prvním dílem Bratrů Karamazovových. Než v jednu spustili vydávání lístečků, fronta se zečtyřnásobila. Při čekání jsem se seznámil s milým černochem, původem ze Surinamu (moc nekoukejte, já taky netušil, kde to je), který se tam hlásil jako normální student. Ptal jsem se, kde se vzal zrovna v Gentu. Ukázalo se, že Surinam je bývalá holandská kolonie v Jižní Americe, a Alexander tudíž mluví plynně holandsky a při běžném styku tím místní značně vyvádí z konceptu. Ale zpět do fronty. Když jsme se dostali k automatu (cestou jsme se dali do řeči i s dvojicí češek, která stála před námi), dostali jsme naprosto nesouvisející třímístná čísla a šli se posadit před vyvolávací tabuli. Tam cca jednou za osm minut naskočilo nějaké číslo a písmeno označující stolek o patro výše, kam má dotyčný jít. Nutno dodat, že čísla na tabuli vyskakovala jak při nedělním tahu sportky - lepší generátor náhodných čísel bychom si na fakultě mohli jen přát (bohužel je těch čísel málo na to, aby se na to dal pustit Die Hard, ale stejně... pardon). Důsledkem bylo, že si člověk nemohl pomalu ani odskočit, aby náhodou neminul svoje číslo, protože nikdo netušil, jaké číslo přijde příšt...

.... Jednotlivá čísla byla vyvolávána celkem dlouho, v důsledku toho se vše nejspíš tak protahovalo a na záchod i člověk dojít mohl. Pro jídlo jsem to však raději neriskoval.

Sečteno podtrženo, strávil jsem tam celkem pět hodin (a to jen díky Kristině, která mi dala svůj lístek, sama dostala jiný od nějakých Španělů, jinak bych tam dřepěl ještě déle), abych byl podroben asi sedmiminutové proceduře, na jejímž konci jsem dostal osvědčení o studiu na UGentu a kartičku studenta se špatně vytištěným jménem ("ě" asi není sdostatek mezinárodní znak, tak ho tiskárna prostě vynechala). Náprava naštěstí netrvala dlouho. Bylo půl páté a o nějakém dalším úřadování jsem si tedy mohl nechat jen zdát. Doma jsem aspoň dovyplnil přihlášku na fakultu, abych ji mohl další den dát fakultní koordinátorce.

A zde nastal kámen úrazu. V jednu hodinu, tj. na začátku úřední doby, jsme se před dveřmi paní Ann Vanoutryve sešli v počtu asi deseti studentů, kteří s ní potřebovali něco řešit. Čtveřice Tajwanců nás trochu poděsila zprávou, že sem pravidelně dochází již tři dny a paní Vanoutryve ještě nezastihli. Nejhůře na tom pravděpodobně byla Španělka, jíž stále nepřišel zvací dopis, bez kterého se nelze ani registrovat na UGentu. Dveře kanceláře však zůstaly uzavřené a na klepání nikdo neodpovídal. Akční Tajwanci se postupně dostali až na děkanát, aby zde zjistili, že paní Vanoutryve má do příští středy DOVOLENOU a že nám nemohou pomoct. Dovolenou uprostřed přijímacího období! Znechuceně jsem se rozešli.

Šel jsem si aspoň vyzvednout kolo do půjčovny. Opět fronta, opět formulář. Tentokrát naštěstí jen elektronický. Na druhou stranu tu přišla ona druhá rána do zad mých ideálů - skutečně zde přijímají jen platební karty vystavené v Belgii! Moje Maestro od KB je mi tedy málo platná a stoeurovka z peněženky, pečlivě vydobytá na hospodářském oddělení za reprezentaci školy na konferenci na Slovensku, zmizela za okénkem a já se stal hrdým majitelem jízdního kola se třemi rychlostními stupni a nosičem. Ale ta doba.

Vše dokreslil mail, který jsem dostal z radnice města dnes odpoledne (po dvou dnech od odeslání žádosti). Bylo mi sděleno, že radnice si musí ověřit, jestli bydlím skutečně tam, kde jsem řekl, a že tedy to předali na policii a ta si to přijde ověřit (asi nemají nic lepšího na práci, když se tu nekrade a nevraždí). A bude to trvat asi dva týdny. Jak řekli Alexandrovi na radnici, přihlásit se tu k pobytu podel litery zákona do osmi pracovních dnů je technicky nemožné už jen kvůli tomu, jací jsou Belgičané úředníci. Po dnešku myslím, že místní občané mají jen dvě možosti - buď trávit život ve frontách na úřadech, rodit a vychovávat zde své děti, a nebo žít zpola ilegálně a rozhodně mimo veškeré zákonné termíny. Když si představím, že k tomu všemu mají ještě řídit Evropskou Unii, není mi lehko u srdce. Na druhou stranu, lidé v Belgii žijí a vypadají i celkem šťastně, ona "pololegální" varianta je tedy nejspíše nejlepší cestou, jak se s byrokracií vyrovnat.

Silné nervy i Vám doma přeje

Matěj.

PS: Nedávno jsem zjistil, že vlastní vyvolávací systém tu mají nejen ve všech školních a obecních institucích, ale například i v řeznictví. Tolik k Belgické oblíbenosti lístečků s číslem...

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38