Znám, Boulevard Saint Michel...

22. 01. 2011 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 7Ur

Tentokráte o tom, jak jsme se podívali do Města světel a zabruslili si 60 m nad zemí.

Ten nápad se Janě vloudil do hlavy při povánoční návštěvě v Dejvicích, když jsme uvažovali, co budeme dělat během týdne prázdnin po novém roce (v Belgii totiž školy začínají až po třech králích). Pojedeme do Paříže! Z Gentu to jsou dvě hodinky vlakem, tak stačí ráno vyjet, dvakrát tam přespíme a večer se vrátíme a strávíme tak vlastně tři dny v tom krásném městě. Byli jsme tam naposledy před šesti lety a za tu dobu se nejspíše leccos změnilo (především už opravili a zpřístupnili oranžerii, která nám tenkrát unikla). Po návratu do Gentu jsme si přes net zarezervovali milý hotýlek (děkujeme Šárce za doporučení), zkontrolovali si, že cesta vlakem je neúměrně drahá (cca 90,- € za jednu cestu jednoho člověka a to bychom ani nejeli TGV:-( ), zatímco autobusem Eurolines to stojí nějakých 84,- € za oba tam a zpět. Jízdenky jsem opět zakoupili přes síť a vytiskli si je doma, nezbývalo než se zabalit do malého batůžku (jaký nezvyk!) a vyrazit.

Autobus odjížděl z Gentu v 9:00 a za tři a půl hodinky jsme už stavěli na nádraží Gallieni v Paříži. Dojeli jsme metrem do hotelu Jarry v ulici Jarry u Gare de l'Est, kde jsme si vyzvedli klíč od pokoje č. 34. Třetí patro, říkám si. 'ouby, jak by řekli místní. Po točitém a strmém schodišti, jaké by se Belgičanům jistě líbilo, jsem museli vystoupat až na samý vrchol hotelu do osmého patra. Pokojík byl malý, ale s umyvadlem a to bylo vše, co jsme potřebovali. V hotelu sice probíhala rekonstrukce za plného provozu, ale za tu cenu (40,- € / noc) jsme si nemohli stěžovat. Ono ani nebylo moc na co. Snad jen záchod nemusel být o patro níž (opět!). A měli jsme balkónek!

Zanechali jsme v hotelu těch pár věcí, které jsme nechtěli tahat s sebou a vyrazili jsme do města. K přesunům jsme používali všudypřítomné metro a především svoje nohy. Naše první kroky vedly k Louvru, odkud jsme přes Tuillerijské zahrady došli do kýžené Oranžerie. Zde jsme využili úchvatné nabídky Evropské Unie, která umožňuje všem svým občanům mladším 25 nebo 26 let (jak kde) přístup do muzeí zdarma. Po relativně dlouhé cestě jsme si nádherně odpočinuli obklopeni obrovskými Monetovými obrazy leknínů, které pokrývají celé stěny dvou oválných místnosí. Rozměry pláten jsou přitom zarážející, vždyť na délku přesahují deset metrů!

Prohlédli jsme si i zbytek sbírek v podzemí Oranžerie a pak se vydali podívat na pozůstatky místních vánočních trhů na Champs Élysées. Občerstvili jsme se u stánku a pak pokračovali v tentokrát lehce bezcílné procházce po okolí Louvru. Když nás to přestalo bavit, vyrazili jsme metrem na slavnou stanici Abbesses, odkud po točitých schodech s malovanou výzdobou vystoupáte až na samotný Montmartre. Volným krokem jsme  prošli pčes polouzavřený Montmartre (přece jen není sezóna a tak většina podniků má zavřeno) až pod Sacré Coeur, odkud jsme zahlédli poslední červánky za Eiffelovkou a pak jsme pozorovali, jak se celé město postupně rozsvěcí, aby dostálo svému přízvisku Město světe...

.... Sešli jsme po schodišti parkem dolů, odrazili pár černochů neodbytně nabízejících jakési "souvenirs" a chvíli poseděli v přilehlé kavárně. Předtím jsme pravda prošli obrovským krámem plným látek, kterých bylo v okolních ulicích zcela plno:-) Na závěr jsme si koupili v supermarketu dobrý (a především levný!) sýr a chleba k večeři a pěšky jsme se vrátili do hotelu.

Ráno jsme si přispali i díky částečnému zatmění slunce, které z Paříže nebylo vidět, ale posunulo nám svítání na později. Z hotelu jsme vyrazili bez snídaně, kterou jsme zamýšleli dát si někde ve městě. Nakonec jsme dojeli metrem na jinou slavou secesní stanici Bir Hakeim pod Eiffelovou věží, přešli Martova pole a v nejbližší ulici si našli příjemnou kavárnu, kde jsme si každý dali pořádnou francouzskou snídani - čaj dle výběru, pomerančový džus, máslový croissant, bageta, máslo a džem a to vše za 7 € / osobu, tj. levněji nebo stejně draho jako v Gentu! Po příjemné snídani jsme vyrazili k oné ocelové konstrukci, jejíž vrchol ční neuvěřitelných 300 metrů do výše. Zaplatili jsme pěší vstup a vystoupali do prvního patra, kde se nacházel náš cíl - ledové kluziště! Zcela zdarma nám zapůjčili brusle a za chvíli už jsme kroužili po oválu s neuvěřitelným výhledem na město (tedy, Jana kroužila, já, stoje na bruslích potřetí v životě jsem se spíše přidržoval mantinelu a pomalu sunul vpřed:-)).

Když jsme sestoupili z nebeských výšin, vyrazili jsme se zahřát do pařížského muzea krásných umění a to konkrétně na souhrnou výstavu módních tvůrců za posledních dvacet let. Chvíli nám trvalo, než jsme evidentně nefrancouzku u pokladny přesvědčili, že Česká Republika je opravdu členem Unie, ale nakonec nás pustili opět zdarma. Po prohlídce jsme si dali oběd v nedalekém rychlém občerstvení, kde si můžete dát třeba i předpřipravený guláš, jen ohřát v mikrovlnce. Pokračovali jsme k muzeu Centre Pompidou, odkud jsme pak zašli podívat se na a do katedrály Notre Dame. Zrovan se sloužla mše, ale zůstali jsme a vyslechli si krásný zpěv sólistky. Přešli jsme na náš oblíbený Ile de St. Louise, klidnou oázu hned za Notre Dame, s krásnými uličkami a výtečnými kavárnami a cukrárnami. V jedné z nich jsme se posadili a vychutnali si naprosto luxusní citrónový koláč a tzv. obrácený koláč aneb Tarte Tatin (více o něm např. tady). Pak už jsme jen zamířili domů.

Ráno posledního dne jsme nikam nespěchali, v klidu vstali, sbalili se, odhlásili se z hotelu a vyrazili k Centre Pompidou. Posnídali jsme koláč z blízké pekárny a čaj v přilehlé kavárně a počkali, až v jedenáct hodin otevřou. Když jsme se konečně po nedbalé bezpečnostní prověrce (která teď už probíhá nejen před vstupy do větších muzeí, ale třeba i před výstupem na Eiffelovku) konečně dostali dovnitř, zakoupili jsme si lístky na první souhrnnou výstavu Pieta Mondriana a skupiny De Stijl. Lístky jsme si skutečně museli koupit, protože vstup zdarma platí jen pro stálé expozice. Cena je sice vysoká (9 € / os.), ale obě výstavy, jak Mondrian tak Arman, stály za to.

Po lehkém obědě v miniaturní kavárně/restauraci na rohu za Centre Pompidou jsme vyrazili okolo radnice, kde jsme si koupili oblíbené crépes, do nitra Latinské čtvrti, odkud jsme se po půl hodině vymotali právě tak akorát, abychom koupili Janě u nás nedostupné Vogue a nasedli na metro směr nádraží Gallieni. Tam jsme se v klidu dočkali autobusu, který nás bez dalších potíží vyložil chvíli před půl desátou večer v Gentu.

Výlet byl krásný a těch pár fotek, které jsme stihli udělat, najdete v galerii tady.

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.